Po otevření hranic republiky vůči západní Evropě po sametové revoluci se mnoho zájemců orientovalo v době dovolených tímto směrem a naopak ubylo těch, co dříve směrovali svůj zájem do Maďarska k Balatonu nebo do Bulharska k Černému moři. Otevření hranic se ale příliš nedotklo vodáků, kteří považují plavbu po řekách ze nejkrásnější způsob trávení volného času. Kdybyste tehdy kupříkladu nabídli někomu z nich pobyt na francouzské Riviéře výměnou za plavbu po českých řekách, zřejmě by vám sáhl na čelo, zda nemáte horečku. Žádná Riviéra ve Francii totiž nenahradí kemp Riviéra ve Zbečně na Berounce. Plavba po řece symbolizuje životní cestu a navíc jste neustále v pohybu, a se Sluncem nad hlavou pozorujete překrásná barevná, ozářená skaliska, okolní louky a lesy, a připadáte si tu jako v ráji. A nezapomenutelné jsou tu i večery, u ohně, s kamarády, s posezením na dřevěných lavičkách a s hrnkem kávy nebo dobrého čaje.
Kávu a čaj si vodáci vaří z pitné vody, donesené v kanystru na vodu s kohoutkem 30l. Kanystry jsou tu nepostradatelným pomocníkem, ačkoli je všude vody dost, ovšem tu pitnou máte k dispozici jen v kempech, a musíte si ji zajistit sami do vhodných nádob z tamního vodního zdroje, většinou z vodovodního řadu.
Kanystr s pitnou vodou bývá součástí samotné plavby, musíte jej mít neustále při sobě z nejrůznějších důvodů, zejména jako „železnou“ zásobu pitné vody pro pití a pro hygienické účely, kdyby bylo zapotřebí například ošetřit řeznou ránu a opláchnout ji čistou vodou jako prevenci před zanesením infekce. Voda se v kanystrech využívá i tam, kde je pouze nouzové tábořiště, a kde nejsou k dispozici toalety, umývárna a pochopitelně další služby, co bývají v kempech běžně dostupné. Tehdy je každý litr vody cenný, a proto se také vyplácí brát s sebou (u většího počtu vodáků ve skupině) i více kanystrů.
