Peníze jsou zde proto, aby se utrácely, nebo aby se na nich sedělo. Ale pamatujte si, že do hrobu si je rozhodně nevezmete. Takže ano, šetřit, ale s rozumem. Nemělo by to nikdy přesáhnout rozumnou a únosnou mez. Šetření, o kterých se nyní všude píše jsou zbytečná, ušetříte pár korun za něco, co vám právě proto zdraží, takže i toto je třeba uvážit. Ale nekoupat se, aby se ušetřila voda, nebo netopit a mrznout, aby se ušetřil plyn nebo uhlí je také drobátko postavení na palici.
Potíž je v tom, že asi nikdy neušetříme tolik, abychom si mohli dovolit to, co chceme a po čem toužíme. Tím nemyslím třeba hezkou knihu, nebo nový svetřík, ale větší věci, které jsou ohromně drahé. Byt, auto, dovolená a tak podobně. Prostě to, co je za šesti a vícemístné částky. Na takové věci se skutečně šetří hodně obtížně a když se to podaří, jste v takovém věku, když už z toho nemáte pojem. Je to smutné, ale takový už je život a takové jsou nás podmínky. A lepší to již nikdy nebude, maximálně horší. Proto musíme situaci řešit poněkud jinak. Chytře. Máme-li dostatečný příjem, ze kterého můžeme nějakou částku postrádat, aniž bychom museli o žebrácké holi, můžeme si vzít půjčku. Ale pozor, ne od každého.
Při půjčování peněz musí být dvě strany. Ta, která ty peníze má a je ochotna se s nimi na nějaký čas rozloučit a ta druhá, která je zase potřebuje a je ochotna vrátit peníze navíc k těm, které dostane. Tím vznikne vztah věřitele a dlužníka. A ti dva si musí určit nějaké podmínky jak půjčky, tak i její vrácení. Což ovšem může být problém, protože věřitel chce mít pochopitelně nějakou záruku, že ještě někdy peníze uvidí. Bohužel pro něj, na sto procent mu to nezaručí ani milion potvrzení o čemkoli. Ale přesto si peníze půjčit lze. Například právě americká nebankovní hypotéka je tu pro tento účel a je také hojně využívána. Klidně ji můžete využít také.
