U nás i v řadě dalších zemí existuje záležitost zvaná minimální mzda. A když se nad touto zamyslíme, můžeme ji považovat za docela chvályhodný počin. Protože díky tomuto vynálezu, tedy nařízení z nejvyšších politických pater, je zaručeno, že nebudou lidé nuceni pracovat v nedůstojných podmínkách neumožňujících jim normální život. Méně než minimální mzdu totiž lidem pracujícím na standardní čtyřicetihodinový týdenní úvazek nesmí zaměstnavatel dát.
Ovšem taková minimální mzda je skutečně nevelká. A proto se mnoha pracujícím nelíbí. Ti by chtěli, aby tato byla vyšší. Což se někdy dá pochopit, i když je současně nutné to odmítnout. Protože kdyby byla minimální mzda příliš vysoká, k čemu by docházelo? Leckteré zaměstnání by se nevyplácelo, protože by zisky nestačily k pokrytí mezd zaměstnanců, a pak by zanikala pracovní místa a lidé by končili na úřadech práce. Čímž by si určitě nepolepšili.
A tak je u nás minimální mzda taková, jaká je. A není to zase až taková tragédie, srovnáme-li ji s životními podmínkami lidí v mnoha jiných částech světa, v mnoha jiných zemích. Co by lidé v mnoha zemích dali za to, kdyby dostávali měsíčně minimálně těch našich18.900 Kč, respektive aspoň 112,50 Kč za hodinu práce! A u nás mají toto jisté všichni zaměstnanci v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném na dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr!
Ovšem je pochopitelné, že u nás ne každý za takovou minimální mzdu pracuje a musí pracovat. Odměňování je individuální a je obvykle vyšší. Ale přesto se tato minimální mzda mnoha lidem nelíbí. Protože by chtěli mít jistotu, že budou pracovat za víc. Ale každá země si může dovolit jenom to, co si může dovolit. A tak máme to, co máme. A aspoň toto se k naší radosti musí dodržovat. Protože na to dohlíží Státní úřad inspekce práce a tomuto úřadu podřízené oblastní inspektoráty práce.
